<< ZPĚT na Fotogalerii

PLAVBA NA SEVER

1. část

 

HURGHADA – SUEZ

 

8. dubna 2011

Před odplutím máme co dělat, LA GRACE byla přes

zimu dokonale zajištěna – kotva na přídi i zádi

a dalších šest lan k sousedním lodím. Do večera jsme

ten propletenec lan zvládli.

 

 

 

 

 

Ještě se rozloučit se sousedy…

 

 

 

Neplujeme daleko, jen před řadu zimujících lodí.

Na kotvě tu strávíme poslední noc v Hurghadě.

 

 

 

9. 4.

Po deváté hodině zvedáme kotvu a vyplouváme

na první velkou plavbu. V poledne se vyvazujeme

u našeho oblíbeného korálového útesu Shab El Erg

(Dolphin House), kde jsme v lednu zažili nádherné

potápění se skupinou delfínů. Dnes se nám schovali

a tak se po šnorchlování snažíme dostat z lodi

neskutečnou vrstvu jemného pouštního písku,

kterým nás zimní písečné bouře štědře zásobily.

 

 

 

 

 

Vedle nás kotví lodě s potápěči. Jdeme brzo spát,

od zítřka nás čekají noční plavby.

 

 

 

 

 

10. 4.

Po snídani odvazujeme lana a kpt. Pepa bravurně

propluje úzkým průlivem mezi korálovými útesy.

 

 

 

 

 

Útesy jsou za námi, míříme na sever.

 

 

 

 

 

Bohužel nefouká, takže „nafting“, přesto si kluci

v rámci výcviku zkouší jaké je to na ráhnech J

 

 

 

V poledne se ještě zastavujeme u dalšího útesu -

Bluff point. Naposledy si zašnorchlujeme v průzračné

a teplé vodě Rudého moře, proženeme hejna

různobarevných rybiček, vyrušíme murénu a po obědě

pokračujeme v plavbě na sever. J L

 

 

 

Cestou probíhá nácvik použití záchranných prostředků.

 

 

 

Tentokrát si můžeme v klidu a za světla prohlédnout

mohutné ropné plošiny, které nás strašili při naší

první noční plavbě ze Suezu na jih.

 

 

 

 

 

11. dubna

 

„Pane kapitáne, během mé noční služby u kormidla

se nic zvláštního nestalo.“

Jenom nás minul konvoj – dva remorkéry stěhovali

ropnou plošinu. Jinak byla noc klidná, bezvětří

a krásně svítily hvězdy. Stačilo položit foťák

na palubu, nastavit samospoušť… No realita byla

daleko krásnější J

 

 

 

Ráno se zvedl mírný vítr, rachot motoru už nikoho

nebavil a tak jsme po dlouhé zimní pauze opět začali

vytahovat plachty.

 

 

 

 

 

Nebylo to jednoduché, na lodi je

145 lan, určených k ovládání plachet, ale jsme přeci piráti, budeme rabovat a plenit a tak to musíme zvládnout J

 

 

 

Do Suezu nám zbývá jen 20 mil a tak si vychutnáváme

krásný jachting.

 

 

 

  

 

Před Suezem kličkujeme mezi tankery.

 

 

 

 

 

Tak se „kochám“ na brámovém koši, fotím a zatím mi

sežrali svačinu L A na mne i na foťák se z lan neustále

sype neskutečné množství jemného prachu. Snad jej

smyjí deště ve středomoří.

 

 

 

Zajímavá je přehlídka různých typů lodi ze všech koutů světa.

 

 

 

Půl hodiny kolem nás kroužil vojenský člun s kulometem

na střeše, než vojáci přišli na to, že mají vysílačku …

Po delší debatě nás zavedli na místo kotvení.

 

 

 

12. dubna

 

Budíček pro kapitána a strojníky byl

ve tři ráno.

Přijeli rybáři a ze svých nádrží nám čerpali naftu do kanystrů.

Ke konci už teklo víc vody než nafty.

Taky kvalita nafty

byla „nic moc“ jak se později ukázalo.

Po rozednění zvedáme kotvu.

Řetěz byl zalepený vrstvou jakéhosi

maglajzu. Není se čemu divit,

kolem suezské zátoky

jsou rafinérie, chemičky, ocelárny

a ekologie je zde

věc zcela neznámá… Po nezbytné očistě řetězu plujeme

do přístavu Port Tawfik, kde budeme čekat na povolení

k průjezdu Suezským kanálem.

 

 

 

 

 

13. – 15. dubna

 

Pilně pracujeme na lodi, celý den běží generátor, vrčí

flexa, pila, hoblík. Naši sousedi to nevydrželi a raději

odpluli. Pepa vyřizuje nezbytné doklady a každý den nám

slibují – „Zítra už určitě vyplujete“ Sliby se slibují…

a my už máme s Arabama své zkušenosti. Jeden den

musíme čekat na průjezd vojenského konvoje, druhý

den zase něco jiného …

Tuhle větu jsme za dobu stavby slyšeli asi

 

1 000 000 000 000 000 000

 

„TUMOROU BOKRA ZÍTRA“

 

 

<< ZPĚT na Fotogalerii