<< ZPĚT na Fotogalerii

 

Středa, listopad 16, 2011

Deník druhého bocmana –

 etapa Kanáry - Kapverdy

So. 5.11.
Po noclehu stráveném na londýndském letišti přilétám před 18 h na letiště na ostrově Gran Canaria, a přesouvám se na opačnou stranu ostrova do přístavu Puerto de Mógan, kde loď stojí na kotvě. Vyzvedl mě Jaffi s člunem. První věcí, které si všímám na lodi je, že na palubě nejsou děla! Uklidili je na atlantickou přeplavbu do podpalubí, čímž se trochu zvýšila stabilita lodi. Anebo se Pepa bojí, že bychom mu vystříleli celou prachárnu?
Velice brzy padá rozhodnutí, že se oblečeme do uniforem a pirátských kostýmů, a vyrazíme vyplenit přístav. Natrefili jsme na hospůdku kde chlapík hrál na kytaru a zpíval pro hosty. Náš kuchař - Ivo, s dlouhým plnovousem a pirát jak vyšitý z románu, se k němu přidal na flétnu.

Ne. 6.11., 1. den
Od rána mě bolí hlava po včerejším plenění... Byl jsem na tuto plavbu jmenován druhým bocmanem. Během čekání na posledního člena posádky školíme kadety pro práci v ráhnoví. Dostalo se mi cti nastěhovat se do kapitánské (Pepovy) kajuty, ale důvod je docela kuriózní - Atlantický kapitán (Bobeš) má na palubě přítelkyni, a nechce tuto kajutu zneuctít.

Po 11 hodině vytahujeme kotvu. Elektrický vrátek ale opět nefunguje, a tak se střídáme ve dvojicích u kliky. Třicet otočení klikou představuje jeden metr řetězu, takže nás čeká 900 otáček. Ve 12:15 je kotva venku, a
VYPLOUVÁME.

Motorujeme nejprve k přístavu Las Palomas, kde vysazujeme Pepu, Jafyho a další dva pomocníky z prací na Kanárech. Poté, co comodore Pepa za zvuku bocmanských píšťalek opustil loď a bocman Viki se vrátil s člunem, stáhli jsme českou vlajku, a máme úvodní školení od kapitána Bobše. Dáváme si panáka borovičky na šťastnou plavbu. Rozdělili jsme se do hlídek a domluvili se na společné představě o tom, jak bude probíhat plavba. Abychom se nenudili, tak každé dva dny se bude drhnout paluba a pucovat zvon. Za asi největší úspěch považuju to, že Bobeš nemá žádný problém s tím, že za Kapverdami vypneme GPS a navigovat budeme astronomicky. Zdá se, že ve výuce astronavigace budu mít podporu - Lukáš Szemla se tomu taky věnuje, přivezl si i vlastní formuláře na zpracování.

V 15h vypluváme zpoza závětří ostrova a hned se do nás opírá silný zadoboční pasát. Jen s přední plachtou, přední košovkou a spankrem plujeme 8 uzlů. Loď se silně naklání, tudíž okamžitě začal smrdět fekál. Po levoboku se objevila brigantina "Eye of the wind", kterou posádka potkala už na Kapverdách. Vyzvali jsme ji rádiem na tall-ship race do Mindela, ale to vzdali - míří totiž rovnou na Martinik. Patrik - rudovousý viking, nahodil udici s návnadou, a hned mu ryba přetrhla vlasec.

Ivo dělával kuchaře na lodích československé námořní plavby, a vaří opravdu skvěle! K snídani dnes máme chleby a švédský stůl, k obědu zeleninovo-masovou polévku s opraženým toustovým chlebem.

Hlídky se střídají vždy ve třech lidech po třech hodinách, jedna z odpoledních hlídek je kratší, aby se neopakovaly ve stejný čas. U každé hlídky je ještě čtvrtá osoba - dozor jednoho z důstojníků (kapitán, Viktor, Honza, já). Dozor může na hlídce klidně podřimovat, a zasahuje jen v případech kdy je to nutné.

Protože jsme slíbili Honzovi, že ho tuhle noc necháme vyspat, beru si dozor od 18h do půlnoci, takže vlastně na dvě hlídky. Podmínky z večera jsou celkem divoké - silný vítr 25 uzlů, velké vlny. Obojí má takovou sílu, že na La Grace poporvé zažívám scénu známou spíš z filmů - vytočený list kormidla dokáže sám tlakem vody roztočit kormidelní kolo. Loď skáče na vlnách tolik, že dole se prý nedá spát.

Až později během mého dozoru vítr mírně slábne a točí se na čistý zadní, takže balíme spankr, a plujeme jen s přední plachtou a přední košovkou.

Po. 7.11., 2. den

08:00 N 26° 27', W 16° 29'
20:00 N 26° 05', W 16° 54'

V 7 h ráno vyhlašuje kuchař snídani. Vyptávám se nočních hlídek, jestli se událo něco zajímavého, co by stálo za zápis do deníku. Prý jsme minuli jednu nákladní loď, to je vše. Dopoledne pak ale na obzoru vidíme tři plachetnice.

Po 9 h rozbalujeme i přední brámovou plachtu, a po poledni i hlavní košovku a spankr. Změnili jsme kurz víc k jihu - na 190, abychom měli vítr ze zadoboku (když je vítr přímo zezadu, nemá smysl vytahovat plachty na obou stěžních, protože přední stěžeň by byl v závětří). Je pěkně a po obloze plují beránky. Vlasta se rozčiluje, že ho meteorologové na plachtařských kurzech vždy učili, že nad mořem nevzniká termická oblačnost.

Jak se snažíme plout správně na vítr a ten se chvílemi točí, plujeme občas spíš ke břehům Afriky, než ke Kapverdám. Dopoledne jsem vyhlásil, že po obědě uděláme první lekci kurzu astronavigace. To jsem ovšem předpokládal, že oběd bude okolo jedné hodiny, a ne až ve tři! Nakonec ale i na astronavigaci došlo, vysvětlil jsem jim základy měření sextantem a jaké opravy se u něj dělají.

Po západu Slunce provádíme cvičné měření výšky Měsíce a Jupitera, a porovnáváme se správnými výškami na základě známé polohy. Mám ze svých studentů opravdu radost, někteří se dostali až na přesnost 0,2'! ( konkr0tn2 Lukáš, ale ten je už zkušený navigátor, ze kterého jsem udělal svého asistenta.)

K obědu dnes udělal Ivo maso s brambory a červeným zelím, k večeři masovou polévku se zeleninou a nudlemi (z nařízení kapitána se odedneška mění složení jídel - k obědu hlavní jídlo a k večeři polévka). Posádka si stěžuje, že je jí hrozná zima, ale to se týká spíš těch, kteří teď strávili dva týdny až měsíc na Kanárech, a ne těch, kteří před pár dny přiletěli z Prahy.

Út., 8.11., 3. den

20:00 N 24° 56', W 17° 48'

V noci mám dozor od 2 do 5 h. S Lukášem a Vlastou si dáváme "pěstní souboj intelektuálů" - kdo přesněji změří výšku Měsíce pomocí pěsti v natažené ruce. Potom Lukáš za mé asistence měří polohu interceptem z měření Siria, Capelly a Jupiteru. Šířka vyšla perfektně, ale délka je ulétlá hodně, musíme to přes den znovu přepracovat. Je ale krásná noc s Měsícem.

Ráno mě budí volání Patrika, že jsou vidět delfíni, ale jsem příliš líný vstávat. Před přídí jich bylo prý určitě dvacet, a kolem lodi byli další. Michal si z přídě i jednoho pohladil. Při té příležitosti cosi Patrikovi utrhlo návnadu z vlasce, ale delfín prý není tak hloupý.

Celou noc plujeme prakticky na čistý zadní vítr, s rozbalenými všemi třemi plachtami na předním stěžni. Rychlost se pohybuje mezi 3 a 4 uzly. Ráno opět přidáváme hlavní košovku a spankr, a zkoušíme zadobočák.

Po snídani je generální úklid lodi. Drhnou se paluby a uklízí se salón, uvazovací lana koupeme tažením za lodí. Potom kapitán přitloukl na vratipeň minci La Grace - kdo první uvidí Kapverdy, je jeho. Po úklidu je přípitek - na úklid. Chtěl jsem dopoledne vysvětlit lidem principy určení polohy z kulminace, a pak ji v poledne naměřit, ale úklid mi překazil plány na teorii, a téměř zatažená obloha plány na měření. Nakonec se občas objevily díry v mracích, a tak se Lukáš rozhodl udělat třikrát po 2 hodinách měření Slunce, a z nich určit polohu interceptem. Jde mu to velice dobře. Jeho tři poziční linie se protínají v malém trojúhelníku, jehož střed je pouze 3 NM od naší polohy určené z GPS. A to je třeba zdůraznit, že největším zdrojem chyby je přesun pozičních linií do společného času na základě upluté vzdálenosti a kurzu, které Lukáš bere pouze z rychlosti a kompasového kurzu.

Po přepracování Lukášových nočních měření se ukázalo, že chyba byla v odečtu z tabulek. Nakonec mu poloha vyšla jen asi 5 NM od polohy určené z GPS.

Každý den v 11 h dopoledne zapínáme elektrocentrálu na hlavním koši (v praxi to znamená vylézt vždy do koše s 5-litrovou lahví benzínu uvázanou na sedáku, dolít benzín a nastartovat) a dobíjíme baterie. Poslední dny s nimi ale jsou nějaké potíže a centrála se zapíná 2x denně.

K obědu připravil Ivo kuřecí stehna a křídla s rýží. Dobrý kapitán a kuchař je základ. Po obědě čekáme na Viktora, který chce dát kadetům další instruktáž k práci s lany, ale nevylézá a nevylézá, tak pokračuju s další částí kurzu navigace. Probíráme souřadnice (GHA a Deklinace), jak se hledají v almanachu, a metodu kulminace, neboli pravého poledne. Viktor vylezl, dal si cigáro, a opět zmizel, a tak lanovou instruktáž dělám sám.

Celý den je velice příjemná, skoro až rekreační plavba rychlostí 3 až 5 uzlů. Plachty nekasáme ani nespouštíme, jen občas se přehodí spankr a úhel příčných ráhen, abychom měli zadobočák až zaďák tu z jedné, tu z druhé strany.

Před západem Slunce kapitán prohlásil: "Na noc sundáme brám, protože z těch mraků co máme za zády by mohl přijít vítr." Pak vylezl na palubu a uviděl plachetnici před námi na obzoru: "Jestli ji budeme dohánět, tak tam brám zůstane."

Nakonec padlo rozhodnutí brám sbalit. Nahoru jdu já a dobrovolník Martin. Když jsem lezl z brámového koše na ráhno, pěkně jsem se zamotal: nejprve uvazuju dvě gaskety, které byly u stěžně. Zjišťuju, že se nemůžu pohnout dál. Přivázal jsem si gasketou k ráhnu i lano od sedáku s karabinou! Tak rozvázat a převázat. Pak nemůžu najít šlapnici. Druhou gasketou jsem totiž pro změnu tu šlapnici přivázal k ráhnu taky!.

Jirka večer zprovoznil lodní presovač, a tak máme výbornou kávu.

St. 9.11., 4. den

08:00 N 24° 22', W 18° 13'
20:00 N 23° 42', W 18° 46'

Ráno mám dozor od 8 h. Noc byla stejná jako předchozí. Ráno přišla na satelitní telefon předpověď od Pepy - stálý nesilný vítr zezadu. Nefunguje startér generátoru.

Viktor dopoledne opakuje s kadety lana. Filippe, kapitánova "žena", volá do Mariny na Kapverdách, spojení ale často vypadává. Místo v marině pro nás je, ale vytažení lodi zajišťuje poblíž nějaký jiný chlápek, dostala na něj číslo, ale telefon tvrdí, že číslo neexistuje.

S kurzanty astronavigace děláme přípravu na měření kulminace Slunce, a potom od 11 do cca 13:30 provádíme samotná měření. K závěru začala zabírat na jednom z vlasců tažených za lodí ryba, a rozběhlo se velké cvičení s plachtami. Bylo třeba skasat všechny plachty na předním stěžni, abychom zpomalili. Zavelel jsem asi 5 kadetům, a ranní Viktorovo školení přineslo ovoce, proběhlo to velice hladce a bez problémů. Na háčku udice ale visel jen igelitový pytlík. Téměř stejně hladce pak proběhlo i rozbalení plachet.

Odpoledne přišly první dlouhé oceánské vlny. Vysoké tak, že na chvíli zakryly obzor, ale bylo jich jen asi čtyři nebo pět, a pak zas ustaly. Zpracování měření kulminace dává velice pěkné výsledky! Lidé se liší od polohy určené z GPS v délce mezi od 20' do 4' a v délce máme dvě hodnoty (protože máme dva sextanty, a tak pouze dva lidé mohli čekat na maximální výšku Slunce), lišící se od správné o 4' a 1,5'.

Večer děláme s Lukášem přípravu na měření hvězd pomocí "leteckých tabulek", a za soumraku je Lukáš měří a já mu zapisuju časy a výšky. Bohužel to trochu znesnadňují mraky.

Ivo udělal k obědu řízky s domácím (či spíše lodním) bramborovým salátem.

Čt. 10.11., 5. den

08:30 N 22° 51', W 19° 24'
20:00 N 22° 11', W 19° 59'

Celou noc plujeme na čistý zaďák rychlostí 5 uzlů. Ve 23:04 jsme přetnuli obratník Raka. Ten okamžik jsme odpočítali na sekundy a s aktuální hlídkou, Viktorem a Jirkou, který si explicitně přál být na to vzbuzen, to to oslavili lahví vína. Tu ze své tajné skrýše přinesl Jirka. Nad hlavami nám k tomu svítí Měsíc v úplňku a o kousek vedle Jupiter. Ráno snad už od pěti hodin zmítají lodí velké vlny od severu - že by předzvěst silnějšího větru?

Po snídani pucujeme palubu. Kapitán se ptá: "byl někdo z vás na vojně?"
Většina starších se přihlásila.
"Tak tady na té lodi pánové neplatí, že co je mokré, to je suché."

Po úklidu posílá Viktor Patrika, Martina, Aleše a Michala zagasketovat hlavní košovku. Tu máme nezagasketovanou už několik dnů a zbytečně se tam jen plácá. Na velkých vlnách to pro de-facto nováčky není moc snadné. Jsou tam půl hodiny, což je velice dlouhá a vysilující doba. Hlavní problém mají s technikou (ačkoliv jim to Viktor dole pečlivě vysvětlil, a všichni už instruktáž na ráhně jednou zažili) - Patrikova strana začala balit plachtu od kraje místo od prostředka, takže nakonec jim tam u stěžně vznikla veliká boule. Viktor už byl odhodlán, jen co slezou, poslat je tam znovu, že bychom tam vylezli opět s nimi a pořádně jim to ukázali, ale zachránilo je to, že nakonec tu bouli zpracovali hrubou silou.

Jirka pomocí kávovaru připravil cappuccino, ale je to docela humorná situace. "Udělám dvě, postavím je na stůl, a oni se vylejou. Udělám další dvě, postavím je na stůl, a oni se zase vylejou."

V podpalubí jsou slyšet rány, až se otřásá celá loď. Jedno z děl, upevněné na podlaze v lodní spižírně, se uvolnilo, a jezdí sem a tam.

S Lukášem se díváme na jeho včerejší měření, tři hvězdy daly docela dobrou polohu, ale další dvě - Vega a Deneb, byly naměřené s chybou půl stupně.

Ivoš udělal k obědu kuřecí plátky s hranolky a tatarkou. Odpoledne máme jako svačinu ještě puding. Pokračuju v kurzu astronavigace - principy metody interceptu a přípravy na měření a zpracování pomocí leteckých tabulek. Zpestřil jsem ho tím, že přednáším v uniformě. Po západu slunce pak s kurzanty provádíme první měření na hvězdy.

Celý den plujeme na zadní vítr s třemi plachtami na předním stěžni. Poslední tři večery kouká část posádky po večerech na filmy, které pouštějí na notebooku na hlavní palubě.

Pá. 11.11., 6. den

08:00 N 21° 31', W 20° 26'
20:00 N 20° 57', W 20° 40'

Dnes v noci všichni důstojníci zazdili dozor, prý tam s hlídkami nikdo nebyl. Nejspíš nenastoupil ten první, a pak už nebyl nikdo další vzbuzen. Ryby prý za dosavadní plavbu ukously už 6 návnad. Paluba je ráno pokrytá rosou, poprvé od vyplutí z Kanárů. Vítr stálý zezadu, naše rychlost okolo 4 uzlů.

Za zádí se nám objevila malá plachetnice, chvílema nás dohání, pak zase zmizí. Evidentně křižuje po větru. To opět vyvolalo mírnou při s kapitánem - ten neustále preferuje taky křižování po větru, zatímco my bocmani jsme pro čistý zadní vítr. "Výhoda" křižování po větru spočívá v tom, že při větru ze zadoboku můžeme kromě plachet na předním stěžni rozvinout také hlavní stěžeň, a plachty se vzájemně neobírají o vítr. Větší plocha plachet zvýší rychlost, nevýhoda je ovšem v tom, že musíme plout vždy mírně mimo ideální kurz, takže ve výsledku může být doba do cíle stejná. Nakonec se rozhoduju provést výpočet nad mapou: pokud bychom dál pluli na čistý zaďák rychlostí 4 uzle přímo na Mindelo, což je kurz 220, budeme tam za 93 hodin. Pokud půjdeme na kurz 180, při němž už můžeme rozvinout zadní košovku, což nám přidá rychlost 1,5 uzlu, a pak před Kapverdami stočíme na ZJZ, budeme tam za 80 hodin. Což představuje o 10 hodin v hospodě navíc. Volba je tedy jasná, točíme na kurz 180, dolů jde hlavní košovka, na ráhno cestuje spankr, a vytahujeme taky hlavní košovku.

Strojník Honza mezitím zprovoznil generátor, a na to jsme se napili.

Po poledni Viki s Michalem spletli oka na otěžové kladky ke kosatce, natáhli k ní provizorní levou otěž (pravou už měla), a pak jde na La Grace poprvé v historii kosatka nahoru. Je to trochu složitější proces než vytahování přední stěhovky, protože kosatkový stěh není upevněn pevně na čelenu, ale na kroužku, který klouže pomocí lana (pro něj Viki ještě nemá příhodný název) po čelenové čnělce nahoru a dolů. Po pár experimentech zjišťujeme, že nejoptimálnější postup je následující: napnout kosatkový stěh v jeho dolní poloze, vytáhnout kosatku pomocí výtahu, a pak posunout stěh po čnělce nahoru. Při tom je ovšem třeba opět mírně povolovat výtah i samotný stěh. Na závěr se výtah i se stěhem pevně dotáhnou.


Zcela logicky ovšem po celé operaci s plachtami

vítr zeslábl tak, že se skoro nehýbeme. S kosatkou pak máme ještě několikeré cvičení, protože se přehazuje na druhou stranu a pak spouští úplně.

K obědu máme kuřecí kousky na kari s rýží. Předjíždí nás obří nákladní loď, může být tak dvě míle daleko.

Dnes se koná křest knihy "La Grace pluje!" S Pepou jsme se domluvili, že od 15 do 17 h bude satelitní telefon na lodi stále zapnutý, on nás prozvoní a my mu zavoláme zpět, jako živý vstup přímo na křest knihy. A tak se také stalo. Volání trvalo necelých pět minut.

S Lukášem a Vlastou vedeme dlouhou diskuzi o tom, jak přesvědčit kapitána a zbytek posádky, aby na etapě z Kapverd do Karibiku byly opravdu všechny GPS vypnuté a používala by se pouze astronavigace. A taky o motivacích k takovému rozhodnutí. Zatím jsme ale nedošli k žádnému definitivnímu závěru. Celé by to záleželo především na kapitánovi, aby vydal rozhodující nařízení. Každopádně Lukáš a já máme zatím asi jediní dostatečně silnou motivaci něco takového udělat, ostatní kurzisty sice teorie zajímá, ale do její praktické realizace se moc nehrnou.

Je krátce před západem slunce, a začínáme rybám vracet skóre. Chytila se první doráda - celkem slušný kousek, mohla mít tak 70 cm. Úspěch možná souvisí s tím, že plujeme pomalu, 2 až 3 uzly. Ještě není vyrobený hák na zaseknutí ryby ve vodě, tak ji mávnutím kapitán vyhodil z vody na palubu i s vlascem. Patrik se ujal krvavé práce a hned jí uřízl hlavu.

Od severozápadu opět přišly oceánské vlny. Skládají se s menšími vlnami, které jdou naším směrem.

Večer se téměř zatáhlo, tak to vypadá, že z měření nic nebude, ale nakonec se Lukášovi podařilo změřit Venuši a Vegu. Při večeři se kolem lodi ozývají výdechy, občas vidíme i vynořující se hřbety. Na delfíny je to veliké, na kosatky malé. Možná kulohlavci.


So. 12.11., 7. den

08:00 N 20° 28', W 21° 01'
20:00 N 19° 50', W 21° 35'

V noci jsme se přehoupli přes 500 uplutých mil. Dnes ráno nás vzbudilo Vikiho ospalé volání: "velryba!" Půl posádky se vyhrnula na palubu. Byl to asi vorvaň, předtím prý byl vedle lodi, teď už byl kus za zádí. Několik minut oddychoval na hladině, a pak se efektně ponořil s ocasní ploutví vysoko nad vodou.

V noci taky kapitán chytil další rybu - úzkou, černou, zubatou tiger fish. Asi měl černé svědomí, že jsme v noci u kormidla s ním a pár lidech snědli tu včerejší. Taky se prý do udice zamotal racek. Vymotali ho, chvíli pobíhal po palubě a snažil se vzlétnout, a při té příležitosti ji i pokálel. Možná se mu to nakonec podařilo, ráno už tam nebyl. Plujeme rychlostí okolo 3 uzlů s kompletním příčným oplachtěním na předním stěžni, hlavní stěhovkou, hlavní košovkou a spankrem. Do Mindela na Kapverdách je to ještě 310 NM, touhle rychlostí tam budeme ve středu.

Po snídani drhneme palubu. Dopoledne se vlečeme rychlostí 1,5 až 2 uzle. Kapitán zvažuje nahodit motor. Píšu komodorovi Pepovi, aby nám seslal vítr (poslal předpověď počasí). Po poledni kasáme příčné plachty, a většina posádky se jde vykoupat do moře. Startujeme motor a pěti uzly míříme směr Mindelo. Tohle plácání se na vlnách už nikoho nebaví, a kapitána obzvlášť.

S Lukášem měříme v průběhu dne oba několikrát výšku Slunce, a metodou interceptu určujeme polohy. Oboje vyšlo velmi pěkně. Zahlédli jsme odpoledne hejno velryb, ale než jsme připluli blíž, ponořily se.

K obědu máme vepřo-knedlo-zelo.

S kapitánem a sloužící hlídkou sedíme na zádi až skoro do půlnoci. Kapitán se mě už třetí večer ptá: "hele, co si myslíš o těch mracích," a já mu už třetí večer odpovídám, že netuším. Kdyby to bylo na souši, myslel bych si, že jde fronta, ale na moři fakt nevím. Nicméně v noci konečně přichází předpověď počasí od komodora: zítra ještě moc foukat nemá, ale večer by měl přijít vítr 25 uzlů.

Ne. 13.11., 8. den

08:00 N 19° 05', W 22° 29'
20:00 N 18° 35', W 23° 00'

Celou noc motorujeme. Ráno při psaní zprávy poprvé vidíme létající ryby, a v noci kolem lodi prý opět vydechovali delfíni. Po snídani vypínáme motor a rozbalujeme plachty (komplet přední stěžeň, hlavní stěhovka, spankr, hlavní košovka). Na zadobočák plujeme asi tři uzly. Lodní tesař Patrik se pouští do vyřezávání plastických nápisů La Grace, které přijdou na příď lodi.

Celý den cítíme a vidíme na logu, jak postupně pomalu sílí vítr. Snad skutečně večer přijde silný vítr. Obloha se docela vyjasnila, plují malé beránky.

K obědu byly bramboráky - kuchař s nimi strávil v kuchyni celkem čtyři hodiny, a jen nastrouhat tak veliké množství brambor dalo dost práce. Byl to celé ale nápad posádky, na téhle lodi se prý bramboráky ještě nikdy nedělaly.

Odpoledne se před přídí objevilo velké stádo delfínů. Občas některý vyskočí celý nad hladinu. A po levoboku na obzoru je bílá plachta. Taky jsme chytli menší dorádu.

K večeři je fazolová polévka, takže v noci určitě přijde vítr... Kuchař Ivo má z dutého bezového stonku vyrobenou fujarku, a před každé jídlo vyhlašuje pískanou melodií. Zní skvěle, když je hlad, ale i bez něj.

Po. 14.11., 9. den

08:00 N 17° 56', W 23° 41'
20:00 N 17° 16', W 24° 31'

Někdy v noci mě budí balení brámové plachty. Potom se znovu budím před pátou ráno. Vítr, a zejména vlny, citelně zesílily. Jdu se podívat na palubu, jestli je nějaký důstojník ve službě, nebo je tam hlídka sama (nic by se ale nestalo, už jim důvěřujeme). Vzhledem k tomu že důstojnící nemají časy služeb vypsány, už nikdo z nich neví, kdy má vlastně sloužit. Nahoře ale potkávám Viktora, ten si jde lehnout, a já zůstávam s hlídkou až do rána. Duje chvílemi až dvacetiuzlový vítr, a číselník logu (rychlosti lodi) vyskakuje chvílemi až na 7 uzlů. Vlny, některé až čtyřmetrové, a stále ještě krátké, naklánějí loď až do 25stupňových náklonů, při nichž voda začíná šplouchat na hlavní palubu odtokovými otvory. Na palubě přistála asi 18cm létající ryba. Hned se jí zmocnil Jirka, a vyrobil z ní návnadu na udici.

Ráno je ještě ospalé, ale s východem slunce a snídaní celá posádka ožívá. Jednak se ve vlnách dole moc pospávat nedá, a hlavně silný vítr do všech vlévá velice optimistického ducha. Po snídani pucujeme palubu, a taky boky lodi. Blížíme se přece jen do přístavu, a popel z cigaret nalepený na bocích a cákance zubní pasty, které vypadají jak ptačí hovna, nepůsobí zrovna důstojně. Všichni věříme, že následující noc dorazíme do Mindela. Už dnes přes den, teoreticky a nebýt mraků, bychom měli zahlédnout vrchol ostrova Santo Antao.

Jirka se snaží udělat posádce presso. To se mu sice daří, ale pressovač je certifikován na 0 stupňů Beauforta, takže z něj všemi otvory teče káva.

K obědu máme cous-cous se zeleninou a pršutem.

Odpoledne téměř celá posádka postává a posedává na zadní palubě u kormidla a probíhá živá a vtipná diskuze. Netrpělivě vyhlížíme zemi, ale obzor tvoří jednolitá šeď mraků, i když nad námi přes ně prosvítá Slunce. Později je skoro jasno, ale u obzoru je silné kouřmo.

Lukáš vylezl do brámového koše, pevninu nezahlédl, ale zato velrybu - vorvaně. Asi spal na hladině, spokojeně si oddychoval a míříl do katastrofy - nechybělo ani dvacet metrů a byly bychom se srazili. Zatroubili jsme několikrát sirénou, to ho probudilo a na poslední chvíli se potopil.

K večeři máme rybí polévku, během ní se u obzoru před námi objevují první známky pevniny. Mraky u horizontu na několika místech rozděluje slabounká, sotva viditelná linka. První ji spatřil kapitán, takže mince na vratipni nejspíš nepřipadne nikomu, protože on jich má celý pytel. Po setmění pro změnu vyhlížíme maják. Před osmou hodinou občas mírně vpravo před přídí vykoukne bílé světlo, ale to je spíš nějaká loď před námi.

Út., 15.11., 10. den

04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''

V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.

Sajri

 

 

 

Z deníku Vlasty Puczoka –

 

16.10.2011 Setkání na Kanárech

 

Gran Canaria


 


  


 

Setkání s La grace a milými mi přáteli na její palubě.

Po rozlučce s Radanou, která se vrací do Španělska, po nocích připravuji další etapy..

červená bedna s Mišpulínem se musí kvůli váze rozdělit a putuje do Peru.

 

 

Loading...

 

 

 

22.10.2011 opravy la Grace

 

Opravy La Grace před plavbou přes Atlantik by měly trvat 14 dní.

Spoustu casu trávíme na trimování takeláže.


V přístavu Las Palmas de Gran Canaria je ohromný provoz. Plaví se tu obří kontejnerové lodě, gigantická výletní "sídliště", vojenské lodě, jachty chystající se na přeplavbu jako my, mezitím trénují děti na optimistech... neustále se je na co dívat...

Tvoří se tu bezva partička.

Loading...

Zavrit

 

 

 

 

7.11.2011 první dny na moři

 

Dny běží, počasí nádherné, dokonce máme nad hlavama řady kumulů!! A pak že na moři termika neexistuje.. Nad hladinou určitě ne, ale pár set metrů pod základnami asi jo......To by byla paráda se vytáhnout za člunem a prozkoumat to osobně ;)

Pouštíme se do výuky astronaviogace.

Přitom si taky uvědomujeme, jak malý kus moře je při plavbě vidět. Tenhle tanker je cca 8-12 mil daleko. A vůbec nemám pocit že jsme na kouli, spíše v nějaké vodní míse, za jejímž okrajem je jako kulisa upevněna loď. (Nebo že by se již nořila do krajopádu?)

A hurá do lanoví. Neskutečně se na košovém ráhnu bojím..

Loading...

 

 

 

 

 

13.11.2011 Ryby, delfíni, velryby

 

 

Brzy ráno, dospávám po službě u kormidla, mne budí povyk na palubě. "Klucxííí, klucíííí!" volá Patrik na delfíny (prý bělobřiché) dovádějící před přídí. Michal popadne sedák a spouští se za nima. Jednoho chytil za hřbetní ploutev, ten se lekl!

Konečně první úlovek. Zlatá doráda.

A kolem poletují létající ryby! To jsem si v dětství přál, je vidět! Poletují a umně plachtí mezi vlnami. Připadá mi, že podobně jako naše káňata, která se plachtěním nejen živí ale většinu dne i dobře baví, že i tyto rybky svůj záchranný manévr používají hodně pro čistou zábavu. Jsou vidět i v noci. Stačí sledovat příď, která je vyruší a oni jako stříbrné jiskry odlétají do dálky. Podél lodi jsou zase modrozelené jiskřičky světélkujícího planktonu. Jednou v noci nám nešťastná ryba přilétla přímo na palubu. Překonala tak za pomocí vln dva a půl metrů vysoký bort.

Už začínáme vyhlížet Kapverdské ostrovy. Všichni si můžeme oči vykoukat ale nic. Ani Lukáš na košovém ráhně zemi nevidí, ale nahlásí velrybu na pravoboku. Nejdříve se radujeme, než zjistíme že snad podřimující velryba nám kříží cestu. Kapitán Bobeš křikne na kormidelníka, houká.

Vše dobře dopadlo. Navíc naše loď je veliká, ohrožen byl spíše keporkak (,nebo co to bylo).

Prožíváme krásné dni.

Loading...

Zavrit

 

 

 

16.11.2011 Kapverdské ostrovy

 

 

Po deseti dnech plavby připlouváme na Kapverdské ostrovy. V divokých vlnách a uprostřed noci.


Na ostrově prožíváme divoké radovánky, jóóó život na moři...
Obyvatelé jsou velmi příjemní, veselí, nespěchají a usmívají se i při chůzi po ulici.
V přístavu jsem našel i "tančící dům".

 

 

Loading...

 

 

<< ZPĚT na Fotogalerii